Ospalé stromy své listy už znaveně složily,
do říše klidu a snění se pokojně stulily.
Choulí se do ticha a těší na pokrývku bělavou.
Dny chladné jsou a celičká zem je zmožena únavou.

Stíny rostou, jen Luna třpytí se, ta královna noci.
Tma, ticho a únava jsou na vrcholu své moci.
Však už ne na dlouho, blíží se velký zvrat.
Den ve znamení, šera, smrti a zrození – přichází Slunovrat!

Den krátký, kdy Slunce jako vetchý stařík zmoženě umírá,
do království zimy se naše cesta slavnostně ubírá.
Od věků prastarých lidé slavili tuto noc tajemnou,
ve zpěvu a modlitbách sdíleli svou víru vzájemnou.

Tak zkus i ty oslavit výjimečný den, jak mu náleží,
zda bude velká noc kouzelná, jen na Tobě záleží.
Rozžehni slavnostní oheň a zahal se do ticha,
Tvým pohledem roznícen je a životem dýchá.

Neboj se nechat umřít vše, co brání novému svítání,
ráno zrodí se Slunce nové, nastane čas vítání,
vítání příchodu světla, kdy vše opět se obrací
a noc pomalu svou vládu hvězdnému králi navrací.

Bez smrti starého, nový život není, bez konce začátek,
strach dobrý rádce není, nedívej se už nazpátek.
V pokoře srdce své otevři, poklekni a zapal svíci,
východ Slunce nového uvítej v lásce čistý a bdící.