Jsem kočka, předoucí na sluníčku, studánková víla, tančící při měsíčku, flétna, kterou dech Tvůj rozechvívá, touha, jež v polibku se skrývá. V srdci vytryskl pramen vody živé, paprsky slunce spálily stíny vrtošivé a já, opět svobodná jako pták, letím zpívat

Ospalé stromy své listy už znaveně složily, do říše klidu a snění se pokojně stulily. Choulí se do ticha a těší na pokrývku bělavou. Dny chladné jsou a celičká zem je zmožena únavou. Stíny rostou, jen Luna třpytí se, ta

Volám Tě, božská Matko, Země má, Klenote zázraků, modravá Perlo vesmíru, překrásná královno vznešená, živoucí oázo lásky a míru. Skláním se před Tvou nádherou a moudrostí, Ty v plnosti vesmírnou jsi kráskou, v Tobě snoubí se síla s křehkostí, Ty