Magie pozitivního myšlení – cesta ke štěstí, nebo útěk před životem?

penize-magieJako houby po dešti se objevují stále nové a nové knihy o pozitivním myšlení a o tom, jak dosáhnout prosperity, zdraví, bohatství a štěstí. Filmy jako například „The Secret“ (Tajemství) dávají ucelený návod, jak prostřednictvím cíleného směrování myšlenek, vizualizace a emocionálního naladění dosáhnout splnění všech svých snů. Nepochybuji o tom, že zmíněnou cestou lze dosáhnout skutečně výjimečných výsledků. Otázkou však zůstává, zda jsme tady opravdu jenom proto, abychom si plnili všechna přání, která nás napadnou. Nejsme tu spíše proto, abychom vnitřně rostli a sílili, sbírali zkušenosti a překonávali překážky? A může nám vůbec pouhé plnění přání a snů přinést skutečné štěstí? Osobně se domnívám, že nikoliv.

Knihy a filmy o pozitivním myšlení zahrnované do širokého proudu hnutí New Age využily staré vědění o síle mysli a představivosti a přetvořily je tak, aby vyhovovalo požadavkům moderní doby, která je založená na konzumu. Odvěká touha duše po duchovním naplnění se zde spojuje s přáním člověka mít nad vším kontrolu a být pánem všeho, co nás obklopuje. Z počátku se to zdá jako velmi dobrá a přínosná věc. Vždyť si jen plníme svá přání a nikomu nepřejeme nic zlého. A všechno je tak krásné, tak pozitivní… Když se však objeví první úspěchy a neustále se nám potvrzuje, že skutečně je možné dosáhnout prakticky čehokoli, co nás jen napadne, začneme se čím dál tím více a více nořit do svých tužeb. Celý vesmír se stane místem, které má jediný účel – sloužit našim přáním a touhám a všechno ostatní odchází do pozadí…

Ve filmu Tajemství pan David Schirmer nadšeně líčí, kterak si pouhou vizualizací přitahuje volné místo k parkování… Člověk se tak stává doslova otrokem svých přání a stále více se, ať se mu to líbí nebo ne, propadá do hmoty a egoismu, i když si to vůbec neuvědomuje.

Ani v nejmenším zde nechci tvrdit, že máme zapomenout na své sny, že se nemáme snažit zlepšit svůj život, být kreativní a zdraví. Důležitý je však způsob, jakým je těchto cílů dosaženo. Dosáhnu-li pozitivním myšlením uzdravení, je to jistě úžasná věc. Dokázala jsem však touto cestou také pochopit, co mi mé zdravotní zatížení chtělo říct? Jakou lekci mi moje nemoc měla dát? Kam mě měla nasměrovat? Místo toho, abych se snažila o pochopení, co mi moje nemoc chtěla sdělit, nebo čím jsem si jí do svého života přitáhla, odsoudím nemoc jako něco špatného a vlastní silou si přitáhnu uzdravení. Stojí to spoustu úsilí, soustředění a energie a obávám se, že se tím skutečný problém pouze odkládá. Je to jako neustálé potlačování příznaků nebo odstraňování následků bez toho, aniž bychom se snažili objevit příčinu a opravdu se vyléčit.

Krásným příkladem může být Brandon Bays (autorka knih Cesta a Svoboda), která – i když se celý život věnovala zdravému životnímu stylu, pozitivnímu myšlení a všemu, co s tím souvisí – onemocněla rakovinou. Nezbylo jí nic jiného, než najít skutečnou příčinu onemocnění, která byla zasunuta hluboko v dětství a pracovat na pochopení a řešení onoho problému ve své duši. Potom přišlo uzdravení i na těle.

Ne všechno zlé, co se nám děje, je skutečně zlé. Záleží jen na nás, zda dokážeme „nepříznivé“ okolnosti přeměnit v příležitost k osobnímu růstu a nakonec ve skutečné požehnání, které nás v konečném důsledku posílí, pomůže něco nového objevit, upozornit na případné omyly a někam nás doslova „dostrkat“.

Podíváme-li se na toto „Tajemné“ New Age učení z duchovního hlediska, domnívám se, že se nejedná o nic jiného, než o dobře maskovanou cestu hmoty a ega. Doslova se zde nabádá k ignorování všeho, co člověk označí za negativní a ke koncentraci výhradně a pouze na „dobré“ zprávy, emoce, myšlenky. Jedinec se při praktikování takové životní filozofie uzavírá do svěho umělého dokonalého světa, kde není žádné nebezpečí, kde všechno je a existuje doslova a do písmene pouze a jen pro nás. Země se tak může využívat a zneužívat do nekonečna, protože „zdroje“ se nikdy nevyčerpají a pokud přece jen ano, tak se není třeba ničeho obávat, protože se vždy v pravý čas najdou jiné… Člověk, který se snaží o trvale „pozitivní“ naladění a myšlení tímto způsobem, velmi brzy sklouzává k tomu, že jednoduše odmítá vidět cokoliv, co sám označí za negativní. Zkrátka sám sebe přesvědčí o tom, že v jeho světě toto není, jeho se to netýká. Toto už však dle mého soudu není ani pozitivní myšlení, ani optimismus, ale útěk před skutečným smyslem života, před realitou, která nás však dříve či později dohoní…

Skutečné pozitivní myšlení tkví v něčem úplně jiném. Dle mého názoru je to důvěra v Život (chcete-li v Boha). Nemyslím tím ale přesvědčení, že nás nemůže nic „špatného“ potkat a už vůbec nemá nic společného s tím, že v životě musí být všechno přesně podle našich představ. Jedná se o vnitřní hluboké přesvědčení, že – ať nás potká cokoliv, ať už to označíme za „dobré“ nebo za „zlé“ – vždy to má svůj důvod a smysl. Z dobrého se máme umět radovat a zlé přetvořit v nástroj k pochopení, k poznání něčeho nového.
 

buddha-penize

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.