Bojíte se smrti? – zamyšlení nad knihou

jan-van-helsing-kdo-se-boji-smrti-nahledDnešní doba je charakteristická tím, že se lidé bojí smrti. „Moderní člověk“ začleněný do materialistické společnosti, která je systémově orientovaná na konzum, se tváří, že je nesmrtelný. Jelikož však ví, že před smrtí nakonec stejně neuteče, snaží se alespoň vše, co mu ji připomíná, odsunout do ústraní. Když na smrt příjde řeč, automaticky změníme téma. Nemocné a staré lidi předáváme do péče nemocnic, hospiců a domovů důchodců. Drtivá většina starých lidí umírá mimo úzký kruh své rodiny.

Německý autor Jan van Helsing přežil dvě autonehody, které jej přivedly do bezprostřední blízkosti smrti a „Černého muže“ – bytosti, kterou známe ze starých bájí a pohádek například jako Cháróna (převozníka mrtvých), kostlivce s kosou, nebo kmotřičku smrt.

Setkání s touto postavou jej hluboce zasáhlo a rozhodl se, že se o ní a o smrti jako takové musí dozvědět více. Začal tedy hledat cestu, jak s ní navázat kontakt, aniž by byl nucen překročit bránu na druhý břeh… Věděl, že pokud se skutečně chce o této záhadné postavě něco dozvědět, musí se s ní setkat.

Tato kniha je fascinujícím rozhovorem s bytostí, která sama sebe nazývá Andělem přeměny nebo Transformátor světla. Provází duši nejen při smrti, ale také při vstupu do nového těla. Rozhovor se zdaleka netýká jen smrti a posmrtného života duše, ale je také o životě, o významu bolestí, nemocí, o Bohu a v neposlední řadě o dnešní civilizaci a probíhající transformaci naší planety a lidstva (jak anděl proměny podotkl – čeká jej v nastávajícím období hodně práce…)

Když jsem knihu poprvé držela v ruce, nemohla jsem se ubránit silnému pocitu nedůvěry. Čím více jsem však v knize listovala, tím více jsem byla unešena hloubkou poznání, které obsahuje. Plně koresponduje s mými osobními zkušenostmi a názory. Mnohé věci, které jsem dříve pouze tušila, do sebe konečně, jak se říká, zapadly.

Dovolím si zde přidat svůj osobní prožitek. Před pár lety jsem držela za ruku svého milovaného dědečka ve chvíli, kdy umíral. Byla to pro mne hluboká zkušenost. Dříve jsem si myslela, že by mě takový prožitek zranil, ale bylo to naopak. Nemohla jsem v té chvíli plakat. Jediné, co jsem cítila, byl mír a pokora. Mír odcházející duše, která je připravena, a kterou se nikdo z pozůstalých svými vzlyky nesnaží stáhnout zpět na zem. Mír a pokora před okamžikem, který, jak jsem již tenkrát věděla, je stejně jako zrození pouhým přechodem z jedné etapy života duše do etapy druhé. Vím, že toto bylo jemné pohlazení právě od tohoto Anděla přeměny, kterého se skutečně není třeba obávat, stejně jako se není třeba bát smrti.
 

Horace Vernet - Anděl smrti

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.